Report z DAAD Gathering od finche

Když se řekne Maďarsko, většina lidí si asi vybaví Balaton, guláš, porno, lázně, Budapešť nebo Viktora Orbána. Hudební fanoušci pak určitě festival Sziget nebo Volt, ti, holdující elektronice, pak Balaton Sound nebo Ozoru. A právě pořadatelé posledně jmenovaného se letos podruhé rozhodli uspořádat menší festival DAAD Gathering.

Když byla loni kvůli koronaviru zrušena dnes již legendární Ozora, rozhodli se organizátoři jako malou útěchu pro své fanoušky uspořádat alespoň menší festival, zaměřený ale spíše na rovné beaty. Lineupu vévodil Marcel Detmann a hrstka dalších zahraničních umělců (mimo jiné i český Floex), zbytek tvořili domácí DJs. Letošní ročník pak nabídl širší obsazení a více jmen ze světové špičky.

Jako doma

DAAD festival se koná, jak jinak, na stejném místě jako Ozora. Jde o velice rozlehlé místo v krásné přírodě, kde se střídají travnaté pláně s wc a sprchami sloužící ke kempování (pro představu, na Ozoře je průměrná denní návštěvnost 30 000 lidí), menší lesíky, to vše protkáno zpevněnými, v hlavním areálu pak dlážděními cestami. Ten má obrovskou výhodu v tom, že je průběžně budován několik let (první ročník Ozory proběhl v roce 2004). Kromě celoročních dekorací zde najdete velkou vývařovnu s barem a posezením s el. zásuvkami, nějaké menší stánky s jídlem, obchod s ovocem a zeleninou, další obchod s běžnými věcmi, info point, místo pro různé workshopy a seance (Pyramid) a různá další místa, z nichž některá byla tentokrát nepřístupná. Celý areál je pak protkán kohoutky se studenou pitnou vodou, což je v letních horkých měsících možná ta nejdůležitější věc.

Hudební orgie

Hudební produkce začínala ve čtvrtek v pět odpoledne na stagi zvané Dragon Nest, která byla už podle názvu koncipována jako obří hnízdo, kterému dominovala obří hlava, v rámci které se lidé mohli podívat i nad DJ nebo se třeba schovat před deštěm. Na této stagi byl tuto noc hlavním tahákem Ricardo Villalobos, který ale nakonec kvůli zdravotním problémům (ehm) nedorazil. Okolo jedenácté večer pak začalo pršet, a protože pořadatelé nechtěli nic riskovat, přesunuli program na druhou stage zvanou The Dome. Tam ihned po příchodu začínal Raresh, nejprve jemným deep housem, aby během hodinky plynule přešel do šlapavého tech housu, který mu vydržel až do rána, povedené vystoupení.

Druhý den se válíme u jezera, které před pár lety vybudovali pořadatelé, kdy na jednom konci chovají ryby, na tom druhém se dá koupat a poležet ve stínu. Až za ním se pak nacházela na konci malého údolíčka hlavní stage, kde okolo třetí hodiny odpoledne začala zvuková zkouška Anthonyho Rothera. Ta trvala zhruba 45 minut, takže jsme měli k lenošení parádní hudební kulisu a měli první nástřel, jaké zvukové hody nás čekají 😊

Anthony Rother, německý producent, čerstvý padesátník, legenda stylu electro, hrající výhradně live. Slyšel jsem ho tady poprvé a čekání se rozhodně vyplatilo. Je znám svým vybroušeným zvukem, a když k tomu přidáte stejně perfektně vyladěný sound system, vypadne vám z toho něco, na co budete vzpomínat do konce života. Jen jsem stál a kochal se tou dokonalostí, která se linula z beden. Každý zvuk v jeho vystoupení měl své místo a byl krásně rozeznatelný od těch ostatních. Po hodince končí a lidé mu poněkolikáté nadšeně tleskají, mě nevyjímaje.

Anthony Rother live

Poté odcházíme vydechnout do kempu a na hlavní stage se vracíme o půl dvanácté. To už má za sebou půlhodinku další matador světové scény, Sterac aka Steve Rachmad. Holanďan, který už se po světě pohybuje také více než půl století, technař tělem i duší, do nás neúprosně drtí oldschoolověji laděné techno, přesně tak, jak to máme rádi. Pecka!

Zbytek noci pak trávíme v zaplněném Domu, kde nejdříve chytáme hodinku vystoupení Âme live, resp. jeho polovičku Franka Wiedemanna, a po něm dvě hodiny spoluzakladatele labelu Kompakt, Michaela Mayera. Další zkušení pánové, kteří nám servírují parádní porci kvalitní muziky.

Program posledního dne pro nás opět začíná pozdě večer, když v jedenáct začíná další, jak jinak, matador, Luke Slater alias Planetary Assault Systems live. Opět přicházíme o něco později a vítá nás ukrutný kopák, který musel být slyšet snad až v Budapešti, tohle je opravdu velká techno nálož, která nás baví.

Planetary Assault Systems live

Co nás ale bavilo ještě víc, byl další na řadě. Zak Khutoretsky, rodilý Rus, dnes již Američan, známý jako DVS1. Na scéně přes pětadvacet let. Opět moje premiéra a opět něco nezapomenutelného. Ze začátku si člověk říká, že je to jakési nemastné neslané, ale pak si uvědomí, jaká nálož tomu předcházela. Po pár minutách přitvrzuje kopák a jeho vystoupení mě naplno pohlcuje, opět se vznáším v oblacích. Geniálně promyšlený set, jako by měl mixy a tracky promyšlené dopředu, jako když Garry Kasparov hraje partii šachu, excelentní.

Jeho dvě hodiny jsou u konce, DVS1 sklízí potlesk a na řadu přichází techno viking Rødhåd. Culík, plnovous, tepláky, mikina, úsměvy hned ze startu a pár kilo k dobru, jaká to změna oproti roku 2014, kdy přijel do Prahy na Polygon ještě jako neznámý zástupce labelu Dystopian 😊 Dál se nemá smysl nějak rozepisovat, předvedl jeho vysoký standard. Z posledních sil jsme pak ještě vydrželi další dvouhodinovku, ve které nám servírovala její typický sound Ellen Alien a hurá na zpáteční cestu do kempu.

Pohoda, kam se podíváš

Ta nám trvala jako obvykle okolo dvaceti minut, ale člověk to ve finále tak nějak nevnímá. To prostředí vás totiž pohltí natolik, že vám spíše nějakou tu energii naopak dodává. Barevná příroda, díky menší návštěvnosti (můj skromný odhad je tak 2500-3000 lidí) je všude v rámci možností klid, takže si můžete vychutnávat šelest stromů nebo zpěv ptáků, nikde nikdo nekřičí, naopak, lidé jsou k sobě ohleduplní a přátelští. Jedinou nepříjemností pro slabší povahy může být studená voda ve sprchách, ale ve finále se to nějak přežít dá 😊 Takže milý DAADe, za rok pravděpodobně znovu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.