Venku začíná mrznout, tak proč si nezavzpomínat na teplo a zároveň se nenavnadit na příští rok? Za Rave.cz jsem si usurpoval „starost“ o Psytrance scénu a dění na ní. Na akce tohoto žánru jezdím určitě přes 10 let a za sebe můžu s klidným svědomím napsat, že ten progres (nejen) festivalů za tu dobu je neuvěřitelný. Takže jaké bylo mé psytranceové léto?
Většinová společnost (včetně té hudební) vnímá často tyhle akce jako minimálně „zvláštní záležitost“, kde se pohybují podivné existence a roztodivné divoženky pobíhající někde u lesa po konzumaci většího než malého množství čehokoli. Věřím, že následující dojmy z navštívených akcí by alespoň některým lidem mohly minimálně přinést střízlivější nadhled.
“Festival” první – Psychedelicious
Že na Psytrance akcích je možné slyšet žánrově pestrý hudební koktejl, většina lidí minimálně tuší. Psychedelicious je tak trochu jiný festival. Sami pořadatelé o něm mluví jako o psychedelickém soustředění. Hlavní stage (velmi netypicky na české poměry) představuje různé subžánry chilloutu (přes den pohodičku a večer to, čemu říká kamarád „pařební chillout“ – tzn. to, co vás nenechá polehávat a prostě se musíte do hudby položit a užít si ji pohybem). Těm, kdo si chtěli zadupat na svižnější BPM, byla určena in-door Groove stage s rozsahem od organic house po řádně temné kousky techna. Další malinká indoor stage s dalším programem mi byla záhadně utajena (prostě jsem nedal tolik péče hledání a našel ji až před odjezdem) – příště si ji musím doplnit. Jmenovala se Sanctuary a přinášela doprovodný program, který jsem i chvíli zkoušel najít – cvičení, workshopy, přednášky…prostě opět to, co na Psy akcích návštěvník velmi často může najít.
Lokace festivalu – Hamerský domek blízko obce Valeč (u Karlových Varů) je neskutečně kouzelná. Pojem „na samotě u lesa“ je tu více než namístě. Skvělým bláznem opravovaný statek a údolíčko, kterým protéká potůček, jsou prostě na podobnou akci dokonalé kulisy “Rajské zahrady”. Pro mnohé by bylo určitě překvápkem, kolik dětí je na festivalu a hlavně ta POHODA. Všudypřítomné úsměvy s jediným problémem za celou dobu – nikomu se nechtělo domů.
A jako bonus jsem se konečně na téhle akci seznámil s dobrou duší scény a neuvěřitelným pánem jménem Miroslav Kaška aka Kashmir (viz rozhovor s ním). Ten, jakožto hlavní organizátor, měl (se svým týmem z Kashmir studia) na starosti i vizuální stránku věci – a …opět na jedno obrovské WOW.
(„Bulvární vsuvka“- Akci si nenechala ujít herečka Simona Babčáková a právě vizual art zkoumala opravdu důkladně kousek po kousku).
Festival druhý – Ufo Bufo
Po sedmi letech jsem se rozhodl zkontrolovat, kam se posunul festival Ufo Bufo – termínově se mi to v minulých letech pralo s Metronome – tak jsem si po pár letech úvah řekl, že už je načase.
Hadinka je areál bývalého pionýrského tábora – dřevěné chatky a několik větších budov poskytujících zázemí. Poučen z předchozích ročníků jsem si zarezervoval spot na stan co možná nejdál od mainstage. Velkým překvapením pak bylo, že právě mainstage byla bokem slyšet minimálně a to i přesto, že přímo na ní byl zvuk opravdu hutný. Obecně zvuková stránka věci je něco, co musím vyzdvihnut jako obrovský posun proti dobám minulým. Co mi ale opravdu vyrazilo dech byly vizuály, jaké dali pořadatelé jednotlivým stages. Pokud Groovy stage byla zajímavě „ježatá“ a hlídaná velkou kovovou plastikou, pak chilloutové „vajíčko“ od první denní kontroly slibovalo neskutečný vizuální zážitek v podobě mappingu spousty očí na povrchu (a očekávání byla překonána!!). Velkoformátové projekce do listů stromů v pozadí pak byly doslova dechberoucí. Main stage pak za dne nedávala zas tolik tušit, co se stane večer – ze dřeva poskládaná obrovská žába ožila mappingem a očima pálila do okolí. Trochu bokem v lese pak byla malá a zcela jinak koncipovaná Tribal stage. Jeji okolí bylo vyzdobeno kostmi a lebkami zvířat a celkově byla v přírodnějším rázu. Hudebně pak nabízela kapely a live-acty. V noci v jejím okolí ožily instalace, kterých si mnohdy za dne nebylo možné všimnout.
Krom hudební stránky věci, kdy výběr byl opravdu od no-beat chilloutu po rychtu největší, festival přinášel opět „klasické“ záležitosti jako je Healing area s meditacemi, semináři a cvičením, a neuvěřitelně velký prostor pro děcka všeho věku se spoustou programu. Dalo se říct, že i po 4 dnech bylo stále co objevovat.
“Festival” třetí – Beats for Love
Je možné zakomponovat psychadelii na multižánrový festival? Na B4L se rozhodli už před lety, že to zkusí a moje premiérová návštěva mi potvrdila, že nápad to byl více než dobrý. Po Ufo Bufo byl časový odstup pouhé 2 týdny a jak jsem se původně těšil, tak před ostravským prodlouženým víkendem jsem měl obavy, „co to se mnou udělá“. Je to opravdu jiný svět – a v tom jiném světě pro mě bylo místo, kde jsem trávil (přes obrovskou nálož jiných lákadel) každou možnou chvilku. Místo, kde se potkávali ti, kteří touhle scénou žijou většinu života s těmi, co věří, že „poslouchám psy trance“ znamená, že byli na Transmission, kde hráli Vini Vici a třebas i s těmi, pro které to byl úplně první kontakt s touhle subkulturou.
Samozřejmě pozice jediné možné stage (v rámci žánru) omezuje možnou nabídku, ale pan Kashmir si (z pozice stage managera) nachystal takový „průstřel“ několika subžánry rozloženými podle denní doby a i podle reakcí publika se mu to (opět) povedlo. Zmiňovat se o tom, že tahle stage byla (podle mého) vizuálně naprosto nejvymazlenější z celého areálu je pravděpodobně zbytečné. Kdo tam došel a nezná to, musel se cítit pomalu jak v hodně specifické galerii. Kashmir studio a jejich projekce 5-MeO-TAR, lasercut dřevěné 3D objekty a spousta detailů, které si pozorný návštěvník mohl z celku „vyzobnout“ a prozkoumat.
Pro mě neuvěřitelným momentem z celého festivalu pak byla situace, kdy jsem se přesunul do tohoto koutu areálu přes jinak vylidněný prostor (tzn. během toho, kdy všichni mazali okouknout Davida Guettu a na ostatních stages často na pěkná jména pařilo minimum lidí). Řádil tam jeden ďábel z Itálie (LSDirty) a jedna z větších návštěv „parketu“ si to užívala naprosto nadpozemsky – po 10 minutách povinné kontroly na main stage to byl zajímavý kontrast.
Každopádně pro mě jako hudebně dost široce „rozkročeného“ posluchače byl tenhle festival trochu ulítaným utrpením – byly momenty, kdy bych nejraději na 4 místech pařil a na dalších 3 fotil.
Takže jaké to letos bylo?
3x psytrance a 3x úplně něco jiného a vždy strašně správně. Psychedelicious je, v porovnání s ostatními navštívenými, relativně „miniakce“ s kapacitou omezenou na 400 lidí. Taková spíše “na klid”, ale “vyzlobit” se tam dá samozřejmě taky. Ufo Bufo je naproti tomu „dospělý“ psytrance fesťák, který přináší neznalému šanci si zkusit, „o čem to je“ od A-Z. …No a Psy stage na Beats for Love je místo (nejen) pro psy lidi, co od toho ostatního potřebují utéct do „jiného vesmíru“ nebo si minimálně odpočinout od toho komerčnějšího šrumce.
Dovolím si dát osobní doporučení – nebojte se Psytrance fesťáků. Prostě jen přebujelé ego nechte doma na korporátní a jiné pracovní boje, vyražte se někam mrknout a udělat si sami názor, jak je to vlastně s těmi „feťáky válejícími se v příkopu“ z reportáže na Nově z počátku století. Lidi tam nekoušou – jak říkal před lety kamarád: „To nejhorší, co se ti může na takové akci stát, je to, že tě neznámý člověk obejme“. A pokud vám někdo nabídne nektarinku, kafe nebo (za totálního) vedra zmrzlinu (a nic za to nebude chtít), tak to dělá třeba jen proto, že úsměv, co to vyvolá, je pro dotyčného/dotyčnou daleko cennější než 47,50 v kapse (takže ještě jednou děkuji páru z Ufo Bufo za zmrzku a za těch 50+ úsměvů za rozdávané kousky nektarinek 😀 ). Přidám ale ještě varování ministerstva paření: „I jen jediná návštěva se může stát „game-changerem“ a budete se vracet a zvláštní vám přijdou všechny ostatní akce!!!“
O novinkách na téhle scéně se vás budu snažit informovat i nadále. Těch akcí se jak v ČR tak v „dojezdové vzdálenosti“ přes léto samozřejmě dělo a bude dít daleko víc – teď už poslední dozvuky léta a pomalu šup do klubů. A samozřejmě pro nedočkavce – už můžete nakupovat lupení na příští rok. Psychedelicious už má spuštěný předprodej, Beats for Love také (lupení z prvních řad zmizelo rekordní rychlostí – další šance zde) a UFO BUFO zatím ohlásilo termín.
A kdo by chtěl okusit indoor, tak jedinečnou šanci má právě tuhle sobotu (16.11.) na akci Fenix Reminder v Radlické – kulturní sportovně.
