Legenda brněnského clubbingu, zakladatel kultovní Apokalypsy a součást slavné DJské rodiny Gehringerů – DJ Jerry se po letech mlčení vrací zpět na scénu. Jeho comeback rezonuje kluby po celé republice a jasně ukazuje, že charisma, zkušenosti a láska k hudbě nezmizí ani po dlouhé pauze. V rozhovoru pro rave.cz mluví o návratu za mix, o tom, jaké je to hrát b2b s bratrem Orbithem, i o tom, co pro něj rave znamená.
Kouzelná: Tvůj návrat na scénu je hodně vidět i slyšet. Co tě přimělo se po letech znovu postavit za mix?
Jerry: Povzbuzením a motivací k mému návratu bylo bezpochyby to, že jsem překonal své vyhoření. Našel jsem v sobě sílu znovu se postavit na nohy – a pak už to byla jen otázka času, kdy si znovu stoupnu za mixážní pult.
Jaké to bylo – stát po delší pauze opět za mixpultem a cítit energii tanečního davu? Vybavíš si moment, kdy sis řekl „jo, tohle mi fakt chybělo“?
Bylo to, jako bych naposledy hrál minulý víkend – jako by žádná pauza nikdy nebyla.
Nedávno jsi hrál na Gat Electra ve Znojmě a pak b2b s Orbithem na I Love Techno Boat v Praze. Jak sis užil tenhle víkendový double?
Ten víkend bych označil jako náročný, co se týče nočního cestování. Sobotní akce na parníku byla skvělá a určitě stála za to – i přes nepříznivé počasí. Užili si to všichni – my DJs i publikum.
Hrát b2b se svým bráchou musí mít úplně jinou energii – házíte si tracky jako kdysi? Máte pořád tu známou rodinnou chemii?
Můj bratr Aleš na parníku odpověděl na podobnou otázku, zda spolu před vystoupením trénujeme, takto: „Netrénujeme. Jsme profíci.“ Já k tomu dodám, že jsme s bratrem nikdy spolu trénovat nemuseli – rodinná chemie fungovala a funguje stále. To jediné, co jsme si spolu pravidelně připravovali, byla intra na větší akce.
Rodina Gehringer patří k legendám brněnské scény. Jaké to je být součástí takového jména?
Techno-legenda rodiny Gehringer vlastně začala mojí kariérou – od ní se pak všechno odvíjelo. Jsem rád, že se umění mixovat a láska k hudbě v naší rodině rozšířily i na synovce.
Mezi tvým posledním obdobím aktivního hraní a návratem uplynulo několik let. Co ti z toho období nejvíc utkvělo v hlavě – co sis odnesl a co ti naopak nejvíc chybělo?
Během tohoto nelehkého období jsem nasbíral hodně zásadních životních zkušeností. Hudbě jsem se věnoval i nadále. Hlavně jsem si uvědomil, jak důležitou roli v životě hraje zdraví a jak je život křehký.
A co mi nejvíc chybělo? Asi ta energie, která proudí mezi mnou a publikem během hraní.
Scéna se za posledních pár let proměnila – co tě na ní teď nejvíc baví? Máš nějaké oblíbené nové interprety, labely nebo tracky, co ti rotujou v setech?
Jsem nadšený z návratu rave soundu a zvuků acid techna 90. let. Je spousta úžasných interpretů, ze kterých bych rád zmínil například Space 92, Adama Beyera, Sama Paganiniho… a nesmím zapomenout na svého synovce Dominika Gehringera, jehož úspěšné tracky (A-ha / Take On Me remix) pravidelně zařazuji do svých setů. Každopádně je dnes z čeho vybírat – pohodlně z gauče v obýváku, už není třeba jezdit do zahraničí na nákupy nových desek 🙂
Jak jsi vnímal změny techniky, klubového prostředí nebo samotného publika po těch letech? Překvapilo tě něco?
Nepřekvapilo mě vůbec nic. Mnoho DJs dnes neumí hrát z gramofonů, technika se příliš nezměnila – s výjimkou vizuálních efektů. Zajímavé je, že kvalitnější taneční akce se paradoxně přesunuly z Moravy do Čech. A co se publika týče – moji věrní fanoušci mě doprovázejí na každém mém kroku a vytvářejí vždy skvělou atmosféru. Za to jim patří mé srdečné poděkování!
Co hraješ nejraději? Hledáš v setech nostalgii, nebo spíš posouváš zvuk dál a objevuješ nové vlny?
Odjakživa se zaměřuji na nejaktuálnější hudbu, kterou občas proložím nějakou nostalgickou vzpomínkou. Tahle kombinace vždycky skvěle fungovala – a funguje dál!
Plánuješ teď víc hraní, nebo zatím jedeš selektivně? Máš už v hlavě nějaké konkrétní akce, kam by ses rád dostal?
Upřímně – preferoval bych hrát maximálně jednou měsíčně, cestování mě totiž unavuje. Bohužel to vypadá, že se mi to nepodaří – nabídky přicházejí ze všech stran a termíny v kalendáři se rychle plní. V létě se chystám na Ibizu – naskytla se mi příležitost zahrát si v tamních vyhlášených klubech a tu si rozhodně nechci nechat ujít. Zbytek vystoupení bych ale rád vybíral s rozmyslem – s ohledem na zdraví a věk.
A nakonec – co pro tebe znamená rave?
Co pro mě znamená rave? Odpovím takhle: rave jako hudební styl doslova rozhodl o mém životě. Díky rave kultuře jsem se stal DJem a později promotérem legendárního eventu Apokalypsa. Na jeho více než 30 dílech jsem představil DJs z celého světa – umělci jako Paul van Dyk, Sven Väth, Dave Clarke, Luke Slater, DJ Rush, Adam Beyer, Marusha, Monika Kruse, Chris Liebing, Marco Bailey, Marco Carola, Green Velvet nebo Space DJz se stali mými přáteli. A pak je tu rave.cz jako hudební server – ten mě doprovázel po celou dobu mojí kariéry. Neúnavně informoval o dění na scéně, propagoval Apokalypsu, zveřejňoval fotoreporty… jednoduše řečeno, rave.cz se zásadním způsobem podílel na rozvoji taneční scény v Česku a vytvářel prostor pro nás DJs. Tím se stal nedílnou součástí celé komunity – naší rave rodiny.