V létě jsme se s Nancy potkaly hned dvakrát. Nejdřív na brněnském Střeláku a pak na festivalu Beats for Love. Ještě předtím jsem ji ale oslovila v rámci naší ankety „co pro tebe znamená rave?“ a Nancy mi poslala nečekaně dlouhou a upřímnou odpověď. Bylo hned jasné, že u ní nemůžeme zůstat jen u pár vět, a tak vznikl tento rozhovor, ve kterém se ohlíží za svými začátky, sdílí zážitky z cest i názory na českou a zahraniční scénu.
Kouzelná: Ahoj Nancy, předem moc děkuji, že jsi svolila k tomuto rozhovoru. Kdy naposledy jsi vlastně dávala rozhovor?
Nancy: Čauky Magdi, děkuji za nabídku k rozhovoru.
V podstatě se poslední dobou s rozhovory roztrhl pytel a poslední psanou formu jsem dělala naposledy pro váš RAVE.CZ na téma „no phone on the dance floor“.
Ale pojďme pěkně od začátku. Jak to celé začalo? Dostala jsem od tebe docela dlouhou odpověď na otázku, co pro tebe znamená rave. Ráda bych na to navázala a zeptala se tě, kdy poprvé jsi byla na rave?
Poprvé jsem byla na rave v roce 2007 na Summer of Love v Pardubicích. Bylo mi čerstvých 17 a tam jsem poprvé viděla totálně super line-up v čele s Kraftwerk, Afrikou Islam, DJ Rushem a Northern Lite (to je mimochodem jedna z top berlínských elektronických kapel). Líbilo se mi to, líbily se mi oblečky, ve kterých lidé chodili, jak sjednocovali celý tento styl hudby od vyčesaných „podkov“ až po různé cool kombinace, které byly doladěné do posledního detailu.
U těch začátků ještě zůstaneme. Jaké bylo tvoje úplně první hraní? Pamatuješ si tracky, které sis tehdy stáhla a hrála? A co tvůj úplně první složený track, jaký to byl pocit, když jsi poprvé slyšela něco vlastního?
Své vůbec první hraní si pamatuji velice dobře. Rozhodla jsem se uspořádat druhou Techno Bazingu 2014, kde jsem si zahrála, a bylo to pro mě tak stresující :D. Dodnes si pamatuji track od Dustina Zahna, Destroyer. Je to už sice dlouho, ale ta CD mám dodnes. Můj úplně první track s názvem O.M.G. vyšel na ukrajinském labelu Calotte Music Records (sama si teď říkám, jak je vlastně možné, že tam takováhle věc vyšla…). Je stále na SoundCloudu a řekla bych, že na tu dobu nebyl úplně špatný, hodně melodický. Je to vždy super pocit, když slyšíš vlastní věci, nad kterými jsi strávila několik desítek hodin a dávají hlavu a patu. U těch prvních tracků jsem byla schopná sedět třeba 15 hodin a úplně zapomenout na realitu.
Na začátku jsi také navštěvovala hudební a DJskou školu Musartedo. Jak se na tuto zkušenost díváš s odstupem času?
Musartedo byla fajn zkušenost. Přihlásila jsem se tam snad jako jedna z prvních hotových DJs a hodně jsem jim pomohla s propagací. Měla jsem za sebou několik kurzů produkce v Abletonu s Ristem, kurz Logicu (ten mě bavil víc a lépe se v něm vyznám), následně jsem byla na kurzu scratchování s LU2 (mimochodem nejlepší český scratch DJ a jako jediný u nás zastoupený Pioneerem v ČR).
Otázka, kterou dávám často ženám v rozhovorech: jak se cítíš v hudebním průmyslu, kde stále převažují muži? Navíc vedeš svůj label Nativity Effect Record Company. Co tě k tomu vedlo a jaké to je stát v čele vlastního vydavatelství?
V hudebním průmyslu se cítím skvěle. To ale ostatně i mezi muži, i když začátky byly krušné a hodně mi dávali sežrat, že v něm pro mě není místo. V Německu mám navíc svůj prostor a pro ně to začíná být zajímavější. Scéna potřebuje ženskou energii a hezky to jde vidět i na návštěvnosti, kde v prvních řadách převažuje mužské osazenstvo.
Zatím nijak extra nepociťuji, že jsem majitelkou vydavatelství, ale naopak pociťuji to, že mám s každým svým vydaným trackem víc a víc hraní. Letošek byl totální úlet a sama nechápu, co se to přes léto dělo. Je za tím ale spousta práce. Díky vydávání máš možnost mít hudbu například v Insta stories, což je nyní nedílnou součástí. Snažím se, vydávám, ví se o mně a lidé si moji hudbu kupují a poslouchají. Mám radost, že třeba na Spotify si mě pustí i lidé, kteří nejsou úplně z naší kultury a líbí se jim to. Věci, které zatím vyšly jsou docela melodického rázu. Nyní pracujeme na remixech, abychom tomu nastolili trochu tvrdší techno řád. Ono totiž chvíli trvá, než se vytvaruješ, přijdeš na kloub produkci, stylu, který ti vyhovuje a celkově se naučíš ovládat místa, kde ti hudba vychází.
Ještě chvilku u té osobnější roviny zůstaneme. Dostáváš hodně nabídek na rande od fanoušků? A kdybys měla na výběr, šla bys raději na rande nebo na rave? 😄
Zda dostávám nabídky na rande od fanoušků? Nu, občas se to stane. Sem tam se někdo ozve, ale je to čím dál míň, řekla bych. Vládne určitý respekt a to mě asi baví a vyhovuje mi to. Dnes už si nevyberu rave, ale měním za poklidnou večeři a normální pohodové rande. No i když, co je dnes normální. Takže volím rande a pak společný rave :D. To víš, musíš zjistit, jak to je a bude, protože se mnou to životní párty prostě je.
My jsme se potkaly na Beats for Love. Jak sis to tam užila? A kromě něj, kde všude jsme tě mohli v létě vidět? Máš festival, který je pro tebe vyloženě srdcová záležitost?
Toto léto byl totální úlet. V létě jsme se mohli potkat na tolika festivalech, že nyní nejsem schopná je ani spočítat. Zmíním aktuální už druhé Německo s Marcem Remusem, Cinda Open Air Festival v Praze, nádherný Solar Festival, který byl na pražských Kavčích horách s výhledem na Prahu (to místo mě hrozně překvapilo), Parník Tyrš po boku Bena Longa, brněnské Perpetuum několikrát přes léto. Nesmím zapomenout na Radost FX v Praze, kde se letos bude konat další mejdan, tentokrát s Klaudií Gawlas, to bude stát za to. Těch akcí letos bylo neskutečně moc, že jsem snad takové léto ještě nezažila, a to není všem dnům konec. Mám před sebou ještě Polsko, Holandsko, Německo a možná ještě Londýn.
Měla jsem mít svou stage na Rave the Planet v Berlíně (Love Parade), ale kvůli mému vytížení jsme to nechali otevřené na příště. Nechtěla jsem to na poslední chvíli lámat přes koleno. Moje srdcovka je B4L, i když jsem tam dlouho nehrála, letos jsem se byla vyloženě podívat na své přátele a po tisíci letech jsem měla první volný festival, na který jsem šla vyloženě jako návštěvník. Chtěla jsem se vidět s Rushem a podpořit ostatní 🙂 Srdcová záležitost byly vždycky samozřejmě Svojšice, které jsou teď ale už pomalu minulostí.
Ze starších rozhovorů s tebou vím, že DJ Rush je tvoje ikona. Dovedeš ještě spočítat, kolikrát jsi ho viděla hrát?
Kolikrát jsem viděla a slyšela Rushe hrát? Musela jsem se optat sama sebe. Ehm, vlastně téměř pokaždé, když byl v ČR. Kdysi jsem mu při jednom povídání v Pardubicích na Techno Masters, co pořádal Agent, řekla, že budu všude, kde u nás bude i on, a téměř pokaždé jsem slovo dodržela.
Začala jsem hrát v podstatě kvůli němu. Vždycky jsem ho milovala. Okouzlil mě svojí energií, svým hudebním stylem a prostě tím, jakým je člověkem. To, jak komunikuje s publikem nemá konkurenci. Byla jsem všude. Na poslední akci Techno Bazinga, kterou jsem dělala v Pardubicích v roce 2023 se mi konečně podařilo hrát na stejné stagi, dala jsem mu svůj vinyl a bylo mi velikým potěšením, když jsem hrála a on stál za mnou a hoooodně dlouho natáčel na mobil.
Jsem vděčná, on mi toho tolik předal. Jsem vděčná za to, že jednou nohou patřím i já do jejich světa, že se známe. Takže zpět k otázce, viděla jsem ho minimálně 15× na akcích po celé ČR, většinou za jeho zády.
Jezdíš často hrát do zahraničí. Máš tedy možnost porovnat, jak to funguje „tam venku“ a jak u nás. Jaký vnímáš největší rozdíl?
Do zahraničí jezdím hrát pravidelně několikrát do roka. V minulosti to bylo pravidelně posledních několik let Chorvatsko, Dubrovník, kde jsem byla vždy mile vítána 🙂 Přemýšlím, jaký vnímám rozdíl. Pro mě je to obrovský, jelikož do zahraničí cestuje člověk většinou sám. Někde tě naberou lidé, které neznáš, někam tě dovezou na ubytování a pak na akci 🙂 Nemáš tam zástup toho svého okolí. Je to ale super, miluji to.
Když přijdeš na stage, je to plné očekávání jak ze strany promotéra, publika, tak ze strany mé. V Německu hraji častěji, pokaždé na jiném místě a pokaždé jsem z toho lehce nervózní, protože oni absolutně nejedou styl, který já hraju, ale většinou surový techno bez špetky melodie. Hodně vnímám to, že ve společnosti mužských DJs na akcích mě lidé dost často nejdřív odsoudí ve smyslu „přijela buchta, tak tady pustí nějaký písničky“. Není to bráno úplně moc vážně, ale když pustím první track, všechno se zlomí a já si krásně obhájím, že tam jsem zaslouženě. A většinou pak dostanu nabídku na to, najít společně další termín. Takže to je ta věc, kterou vnímám. Vždy odjedu, ale plná emocí a vlastně strašně šťastná.
A teď k české scéně. Prozraď nám svých top 5 českých producentů.
Top 5 českých producentů? Řekla bych, že jich tolik do kupy ani nedám.
Začnu od nejmladšího producenta, který má brutálně našlápnuto a já jsem i takto na dálku velice pyšná na mladého Orbitha 🙂 Dominik Gehringer má dveře ve světě plně dokořán. Takže tleskám a sleduji ho. Patří pod label PURIFIED – NORA EN PURE, a to je za mě největší úspěch, který se žádnému českému producentovi ještě nepodařil. Dominik má ve světě místo a ještě nám všem vytře zrak.
Dále Golpe!!! Vašek pro mě byl vždycky ikonou a teď to konečně vědí i venku. Dokázal to, o čem se mnohým jen snilo. Jeho track „Master at Work“ obletěl svět a zazněl snad na každé světové akci. Všichni jsme na Vaška pyšní, a protože jeho dlouhou cestu znám, moc mu fandím.
No a v neposlední řadě nesmím zapomenout na miláčka publika, pana Orkuse, který dokázal za tak krátkou chvíli všechny přesvědčit o tom, že prostě ví a umí. Jarda je pro mě novodobá ikona a byla bych moc ráda, kdyby nám všem ukázal, co v něm je. Respektive my už to víme. Orkuse je totiž všude hodně a má hodně před sebou. Jako jednomu z prvních mu vyjde release na zahraničním labelu jednoho z oblíbených DJs a producentů na světové úrovni.
Pojďme i k produkci. Co je pro tebe v současnosti nejoblíbenější nástroj nebo technika, bez které si práci neumíš představit?
Nedokážu si představit aktuálně žít bez Rekordboxu, kde si chystám každý týden hudbu do svých playlistů. Téměř denně sedím hodiny na Beatportu, kde vybírám a projíždím nově vydané věci. Místo abych po volných večerech spala, brouzdám. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout na svoji lásku k playerům a DJ technice, u které stojím každé ráno a dělám kravál sousedům 😀
Původně jsem se tě chtěla zeptat na Music Tech Fest v Lisabonu, ale ty jsi na něm nakonec nebyla :D. Zato ses účastnila jiných akcí. Co ti tyto akce daly? Posunulo tě to nějak dál?
Amsterdam ADE Dance Event, Ibiza IMS, Berlin SUMMIT Loop a pokaždé to bylo fajn. V Lisabonu jsem zatím ještě nebyla (matně jsem vzpomínala, ale možná sis to spletla s letošními Antverpami, kdy jsem vyhrála music contest a dozvěděla jsem se o něm den před hraním. Nebyla jsem proto schopna se na místo dostavit. Neletěl žádný přímý spoj a autem bych to na můj hrací čas nestihla. Takže jsem to propásla).
Každá z těchto věcí mě lehce posunula dál, naučila zase o něco víc, jak se věnovat marketingu, sociálním sítím atd. Některé přednášky jsou fakt odborné a v angličtině, i když mluvím, řekla bych, docela dobře, jsem se občas skrze odbornost ztrácela.
A teď trošku k zážitkům. Máš moment z hraní, kdy sis řekla „tohle si budu pamatovat navždy“? A naopak něco, co se úplně nepovedlo?
Vtipná historka z letošního B4L, když Orkus táhnul Rushe asi 300m se slovy „Nancy tě chce vidět :D“, protože mě nechtěli pustit do backstage 😀 Nevěřila jsem, že za ním jde 😀 Rush si obhájil, že já jsem jejich a že neexistuje, abych tam nebyla 😀 Takže jsem si pak náramně užívala následné popíjení jejich extrémně drahého šampaňského, které mají v podmínkách, společně s ním a Fernandesem při jeho brutálním setu.
Nevzpomínám si úplně na nic, co by se mi nepovedlo a pamatovala bych si to. Jediné, co se stalo vážnějšího, když jsem pořádala poslední velkou akci pro cca 800–1.000 lidí s Rushem v Pardubicích. Řidič Rushova vyžádaného luxusního odvozu píchl kolo ještě před odjezdem z klubu na hotel a on nebyl úplně happy. Byl hodně unavený. Trochu jsem se styděla a omlouvala se. Ono totiž docela dlouho trvalo, než to vyměnili, ale stage manager dělal, co mohl 😀 Ten večer se mi podařilo v tom shonu ještě k jejich luxusnímu šampaňskému skoro za 15.000 Kč donést kelímky 😀 Jsem prostě trochu pankáč 😀 Oni na mě koukali, jestli si dělám prd …
Jinak jasně, moje první hraní byla katastrofa a to se mi opravdu nepovedlo. Styděla jsem se.
Hudba ale není jen seriózní. Jaký je tvůj guilty pleasure track, který by možná někteří nečekali?
Přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím a člověče, nic mě nenapadá. Mám ráda hudbu celkově, baví mě teď i klasika Bella Ciao ze seriálu Papírový dům 🙂 Už je to sice ohrané, ale mně to vždycky zvedne náladu. Jinak poslouchám velice ráda Hybrid Minds, neřekla bych, že něco takového budu někdy poslouchat. Možná překvapím tím, že mám ráda Andreu Bocelliho Vivo per lei a miluju Ludovica Einaudiho a občas tohle dokážu zkombinovat s Marpem.
A úplně na závěr. S kým z DJs by sis jednou chtěla zahrát B2B?
S Charlottou 🙂