Když jsem Honzovi psala první mail s dotazem, zda s ním můžu udělat rozhovor, dodala jsem v závorce, jestli náhodou nedostanu „přes prsty“, když mu rovnou začnu tykat. On mi obratem odepsal, že Přes prsty je vlastně fajn odpočinková komedie s Langošem 🙂
Honza alias Sonority má za sebou čerstvý release Feel Slow Motion, věnuje se koučinku mladých producentů, skládá hudbu pro divadlo a inspiraci hledá nejen na parketu, ale i ve filmové hudbě. Pravidelně vystupuje v pražském Cross Clubu, na domácích festivalech jako Colours of Ostrava nebo Let It Roll a jeho sety jste mohli slyšet také v Paláci Akropolis. A právě dnes mu vychází další singl na renomovaném labelu Manual Music. Track Letting Go s vokálem Katariny (Katska): odkaz zde
Kouzelná: Začnu od čerstvé novinky. Vychází ti skladba Feel Slow Motion. Jak vlastně vznikla spolupráce s Digital Illusion a Katarinou Demskou?
Sonority: Ahoj a zdravím všechny čtenáře rave.cz. První verzi skladby jsem slyšel naživo, když ji hrál Richard (Digital Illusion) v Paláci Akropolis a napadlo nás posunout ji společně dál. Během tvorby jsme zjistili že by ji skvěle obohatil ženský vokál. Proto jsme požádali o pomoc výbornou slovenskou zpěvačku Katarinu (Katska), která skladbě dodala tu nezapomenutelnou atmosféru a její vlastní text.
Co ty a kreativní proces. Jak to máš? Pracuješ raději sám, nebo tě naopak spolupráce s dalšími lidmi posouvají víc dopředu?
Mám rád obojí. Sám si to člověk udělá tak jak to má nejraději, ale zároveň je omezená možnost vystoupit ze svých oblíbených postupů, vlastních hranic a komfortní zóny:)
Být s někým ve studiu mi přináší nové nápady, neotřelý přístup a symbiózu. Vznikne tak skladba, která je mnohem originálnější. Ale zase je problém v egu – smířit se s tím že z vlastního nápadu se toho hodně smaže a taky uznat že ten druhý něco umí lépe.
Jakmile se ale dostaneme do kreativní flow, což je ten nejdůležitější aspekt tvorby, tak je skvělej výsledek zaručen.
V mailu jsi zmínil label 3rd Avenue / Sound Avenue. Jak ses k němu dostal a co pro tebe znamená mít hudbu vydanou právě tam?
Madlochův label 3rd Avenue už znám delší dobu, posílal jsem mu nějaké demo před rokem, ale až tenhle track se perfektně hodil do stylu taneční hudby, jaký zrovna vydávají. Musím vyzdvihnout jejich přístup k autorům z pohledu propagace a tipů, jak ještě víc hudbu zviditelnit na soc. sítích, Spotify a podobně, což mnoho vydavatelství nedělá. Navíc zde samozřejmě vydávají výbornou muziku:)
Další release tě čeká na Manual Music. Co pro tebe tahle spolupráce znamená a jaká je tvoje zkušenost s holandskou scénou?
Na Manuál Music mi v pátek 3. října vychází další singl https://manual-music.lnk.to/MAN448 s vokálem od Katariny (Katska) s názvem Letting Go. A proti Feel Slow Motion (který je spíše Deep House), je tenhle track více do Progressive Housu. A možná i proto si ho Paul Hazendonk, zakladatel Manualu, vybral pro vydání.
Líbí se mi jejich lidský přístup a láska k hudbě. Například, jak ukázal skvělý rozhovor https://soundavenue.substack.com/p/interview-with-paul-hazendonk-25 s Paulem na blogu Sound Avenue, kde právě vydává. Místo rivality zde panuje vzájemná podpora mezi labely.
V mailu jsi také zmínil komedii Přes prsty. Tak se musím zeptat. Jsi filmový fanoušek? Máš nějaký oblíbený žánr nebo film, který tě inspiruje i hudebně?
Filmy miluju. Inspiruje mě moment, kdy se nejintenzivnější atmosféra děje protne s hudbou, která s divákem pohne. A ten pocit pak chci najít ve své hudbě, svým přístupem. Mám rád srdceryvnou filmovou hudbu, jako Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý), John Williams (Sám Doma), ale i ty novější – Ludwig Göransson (Oppenheimer).
Když skládám hudbu k divadlu tak se inspiruju právě filmovou hudbou. V představení o Hirošimě (Svědomí, ProART 2024) na scéně vybuchne atomová bomba a měl jsem to hudebně ztvárnit tak, aby tanečníci na podiu mohli několik minut na výbuch umělecky reagovat. Koukl jsem pro inspiraci na řadu filmů, kde atomová bomba vybuchne a… ani v jednom při výbuchu nehraje hudba:)
Na tvých stránkách píšeš o lekcích a koučinku. Co tě k tomu vedlo a jak tě práce s lidmi ovlivňuje i v osobní hudební tvorbě?
Před lety mi přátelé začali posílat na zpětnou vazbu svou hudbu a moje reakce byly docela věcné a pomohly danou skladbu dotáhnout do konce.
Začal jsem tedy lekce hudební produkce https://kurzy.sonority.cz/ a postupně zjistil, že moje největší síla není jen ukázat lidem řemeslo, jak používat software a nástroje, ale provázet je na jejich hudební cestě a předávat jim zkušenosti, co jsem za ta léta při tvorbě nasbíral – aby track zněl co nejlépe. Zároveň jim ale pomáhám překonat různé kreativní bloky a zaměřit se na cíl. Získat flow při tvorbě, sebevědomí a dokončovat skladby a vydávat na labelech.
Osobně mě to velmi naplňuje, naladit se na individuální příběh producenta a pomáhat mu jít za svým hudebním snem.
Spolupracuješ s Biodanem a to tak, že natáčíte spolu videokurz produkce. Pro koho je kurz určen a čím je odlišný oproti jiným kurzům?
Biodan má web https://tvujkurz.cz a pro něj právě kurz připravujeme. Je pro úplné začátečníky a zájemce o tvorbu hudby a hlavní rozdíl je v tom, že všechnu teorii, kterou se učíme, rovnou aplikujeme a vytváříme plnohodnotnou skladbu.
Součástí bude i samplepack se spoustou zvuků potřebných k dokončení originálního tracku a začínající producent tak může rychle vytvořit svůj první track, který mu dodá chuť a inspiraci k dalšímu skládání.
Zmínil jsi i soundtracky k divadlu. Jak se liší práce na hudbě k divadelní inscenaci od skládání pro taneční parket?
Je to nebe a dudy. V tanečním tracku je stejná nálada od začátku až do konce, na jedné vlně a v ideálním případě se na ni vlní i lidé na parketu. A tu náladu si ve studiu určí sám producent podle své chuti.
V soundtrackové hudbě je ale třeba vystihnout náladu děje a znázornit to pomocí zvuků. Např. zhudebnit půl minuty pocitu štěstí, který během sekundy přejde do smutku. To byla pro mě největší výzva. Dostat se z nekomplikované výpovědi, rozprostřené velkoryse na několika minutách, do často komplexních a protichůdných poloh.
Ve zmíněném Svědomí je scéna s pilotem (který bombu shodil), kde je slavnostně povýšen se všemi poctami, ale prožívá trauma z toho jak velké neštěstí způsobil. Oslavná žesťová hudba s depkou dohromady:)
Když se podíváš na českou elektronickou scénu. Jak ji vnímáš? Máš pocit, že se za poslední roky posouvá?
Rozhodně, máme tady plno skvělých jmen a pověstné “Co Čech, to muzikant” platí i v elektronické a taneční hudbě. Vznikají nové projekty, fúze a spolupráce a díky tomu je mnohem více originální hudby než dřív. Důkazem je pro mě třeba hitparáda Velká Sedma Radia 1, která mapuje českou a slovenskou produkci a každý týden je tam spoustu nové a krásné hudby – od kapel a projektů, které jsem dosud neznal.
Pamatuješ si na moment, kdy jsi poprvé stál za mixákem nebo před publikem? Co to s tebou tehdy udělalo?
Byla to demolition párty jednoho starého pavlačového domu v Brně, který šel pár dní nato k zemi. O několik měsíců později už jsem hrál v Paláci Akropolis.
Pro mě, jako kluka z vesnice, to byla velká změna, že najednou něco tak intimního jako je vlastní tvorba, slyší úplně neznámí lidé. Kteří se k ní staví úplně po svém .. poslouchají, nebo si povídají, jdou na pivo, nebo ideálně tancují:)
Jak vypadá tvůj ideální večer na party? Spíš na parketu, nebo za DJ pultem?
Poslouchám hudbu denně při tvorbě, proto mám rád i ticho a spíš si vybírám to moje nej, což je už velmi dlouho třeba Chemical Brothers a Jon Hopkins. A velmi rád chodím na akce, co pořádají nebo kde hrají kamarádi a spíš to vnímám jako možnost se vidět a socializovat. Pokecat do klasické hospody vlastně vůbec nechodím. A když někde hraju, tak opět rád zvu přátele, aby jsme mohli strávit čas společně.
Máš nějaký sen, kam by ses chtěl v hudbě ještě dostat? (ať už jde o label, festival, nebo třeba vysněnou spolupráci).
Vnímám to tak, že jsem pořád na začátku a baví mě se neustále zlepšovat. Často když slyším svou rok starou skladbu, tak bych ji nejradši smíchal a zmasteroval znovu, protože jsem se od té doby zase posunul dál. Když jsem tvořil dřív experimenty, etalon pro mě byl britský label Warp a teď zase při skládání Deep a Melodic House je to Anjunadeep. Vysněná spolupráce pro mě není ani tak s kým, ale jak. Třeba jako Apparat odjet v zimě na dva měsíce do Mexika s kamarády a makat na albu a pak ho vydat a hrát na v létě na festech:)
A na závěr (jelikož se na toto ptám skoro každého), co pro tebe osobně znamená rave? A teď nemyslím náš web, ale samotné slovo jako takové.
Vzdor, underground, euforie a užívat si přítomnost v hudbě. Ale hodně i moje oblíbená skladba I´m Raving od německé kapely Scooter, která mi velmi ovlivnila pubertu a i tvořila podhoubí pro mou tvorbu, která pár let nato začala.