Když mě Alex oslovil s tím, že by chtěl ohodnotit své nové album, o kterém jsme si psali už několik měsíců, nemohla jsem odmítnout. Společně s Toomuchem jsme dali hlavy dohromady a album si několikrát poctivě poslechli.
Alex Wilcox je původem Američan žijící v Berlíně. Je známý svým osobitým, kontroverzním a neotřelým vystupováním. Tohle není techno. Tohle je ryzí elektronický punk. A teď už k jeho albu.
Identity Crisis, vydalo BPitch Control (Berlin)
Úvodní singl nás okamžitě vtahuje do světa Alexe Wilcoxe. „Shut The Fuck Up“ otevírá album bez jakéhokoli rozjezdu – rovnou rozrazí dveře a diktuje tempo. „Fuck That“ a „I Hate All of You“ jen podtrhují, jak drsný, provokativní a přitom nakažlivě hravý Wilcox je.
V experimentálnějších vodách se pohybuje „Identity Crisis“, skladba, podle níž se celé album jmenuje. Otevírá se jako psychedelická elektronická jízda – začíná přímočaře, ale postupně se rozpadá a znovu skládá do komplexního, temného a napjatého celku. Od tvrdých, škytavých rytmů přes pískavé frekvence až po křehké vrstvy syntezátorů – titulní skladba naplňuje svůj název doslova a ztělesňuje tvůrčí chaos, který žene celé album kupředu.
K momentům, kde se Wilcox nejvíce přibližuje svému anarchistickému já, patří „Dog Inside My Body“ a „Liberty“ – skladby, v nichž se instinkt a ironie potkávají uprostřed digitálního šílenství.
Album přináší i řadu skladeb, v nichž dominuje pravá techno energie. Dravé tracky jako „Funking Funk“ a „STOP!“ zůstávají temné a industriálně zabarvené, s nádechem acidových textur, které dávají rytmu nečekanou hloubku. Wilcox však zároveň nechává prostor i pro křehčí, nostalgické okamžiky – například ve skladbách „Hey Hey It’s Okay“ a „ZZZZZ YYYYY“, kde temné synthwave motivy splývají s varhanními smyčkami a lehce gotickým nádechem.
Každá skladba si zachovává vlastní identitu, čímž potvrzuje název alba. Přesto celé dílo působí soudržně – propojuje jednotlivé nálady do širšího tematického rámce, který odráží autorův pohled i umělecké poselství.