Dnešní dopoledne přineslo pro brněnskou klubovou scénu velmi smutnou zprávu. Přímo z vedení „Perpeta“ přišlo potvrzení, že klub po dlouhých 26 letech končí svůj provoz.
Zde je oficiální vyjádření klubu, které pro zachování autenticity ponecháváme v původním znění:
Po 26 letech se uzavírá kapitola brněnského klubu Perpetuum. Místa, které po celou dobu přinášelo kvalitní hudební program a stalo se jistotou pro mnoho lidí z klubové scény. Perpetuum nebylo jen klubem – bylo také komunitním prostorem pro všechny, kteří zde měli možnost hrát, pořádat své akce, učit se organizovat hudební večery a potkávat lidi se stejnou vášní pro hudbu. Bohužel majitel prostoru se rozhodl, že klub už v těchto prostorách pokračovat nebude a má s místem jiné plány. Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách, abychom Perpetuum zachránili, ale tentokrát to nestačilo. Děkujeme všem DJs, promotérům, umělcům i návštěvníkům, kteří byli součástí těchto 26 let. Bez vás by Perpetuum nikdy nebylo tím, čím bylo. Perpetuum končí, ale vzpomínky, hudba a komunita, která kolem něj vznikla, zůstávají. Zároveň ale nekončí naše snaha pokračovat dál. Aktuálně hledáme náhradní prostor, kde by komunita kolem Perpeta mohla znovu ožít. Pokud byste věděli o místě, které by pro podobný projekt dávalo smysl, budeme rádi, když se nám ozvete.
Protože nás tato zpráva v redakci zasáhla, rozhodli jsme se na legendární „Petíčko“ společně zavzpomínat:
Kouzelná: „Moje první setkání s Perpetem bylo někdy v roce 2004, když jsem byla ve čtvrťáku na střední. Byli jsme tehdy se třídou na výletě v Brně a jedna moje spolužačka z Prahy mi říká: Hele, v Brně je nějaké Petum, pojďme se tam podívat. A tak jsem jí tam dovedla. Což je docela vtipné, protože já sama jsem tam v té době vlastně nikdy předtím nebyla. Navíc jsem tehdy ještě elektronickou hudbu vůbec neposlouchala. Takže moje úplně první návštěva Peta spočívala spíš v tom, že jsem tam jen doprovodila spolužačku. Doopravdy jsem Perpetuum objevila až někdy kolem roku 2006-2007. A od té doby jsem se tam vracela pravidelně. Byl to jeden z těch klubů, kde jste skoro vždycky potkali někoho známého a večer se tak nějak protáhnul až do rána. A v roce 2010 jsem tam dokonce slavila narozeniny. A byla to přesně ta party, kde mám pocit, že dorazili úplně všichni. Včetně mojí mamky. :)“
Vyrys: „Jako DJ jsem to tam vnímal jako svůj druhý domov. Tehdejší provozní Deivis mi dal šanci rozjet progressive noc SimSala Beats – byla to moje první skutečně magická klubovka. Perpetuum bylo malé, ale naše. Mělo duši, historii a nezaměnitelné postavy – Aleše nahoře u vstupu a druhého Aleše dole na baru. Zažil jsem tam hromadu nezapomenutelných večírků, ze kterých si toho (upřímně) moc nepamatuju.“
Sarah: „Moje nejsilnější vzpomínky jsou z let 2003–2005. Každý čtvrtek od devíti večer až do zavíračky jsem propařila na parketu, když hráli Jerry a Hydro. Byly to skvělé dva roky života.“
Uzasna: „V Petu jsem si v září 2020 odbyla své úplně první brněnské hraní. Tenkrát mě na noc Newcomers pozval Roman Smékal a byl to pro mě zásadní moment.“
Gizmo: „Pamatuju si, jak se daly sehnat letenky z Brna do Rotterdamu za pár korun. S Deepresem jsme se rozhodli, že vyrazíme, ale večer před odletem jsme samozřejmě skončili v Petíčku. Byla to jistota – svítilo se, hrálo se a pilo se. První rozjezd letadla jsem si pak náležitě ‚užil‘ a žaludek se mi uklidnil až pár hodin po přistání v Holandsku.“
Therry Tess: „Zažila jsem tady nespočet skvělých večerů, nocí a rán, potkala spoustu úžasných lidí a poznala spoustu výborných DJs a producentů. Cítila jsem se tady vždycky jako ‚doma‘ a nikdy jsem se sem nebála vyrazit sama, protože jsem s jistotou věděla, že tady vždycky potkám plno známých. Panovala tady vždycky přátelská a uvolněná atmosféra, která mi (mimo jiné) bude opravdu hodně chybět.“
