Report z Garage Champions – TROLLEY & GRILL

Garage Champions je mladý projekt, který vznikl v době covidové spojením několika DJs, kterým už tato doba leze doslova krkem. Pravidelně natáčejí streamy na různých zajímavých místech, se zajímavými hosty a ani oslava pálení čarodějnic nebyla výjimkou. 

Akce se konala v trolejbusu na Červeném kopci v areálu Živéozvučení.cz a svou účast zde potvrdili velká jména české scény – Aleš Orbith Gehringer, Subgate a Lucca

Když jsem se blížila k areálu, byla jsem velmi překvapená, že neslyším žádnou hudbu. Chvilku jsem si myslela, že jsem zabloudila, ale čím blíž k areálu jsem byla, tím mi bylo jasnější, že jsem na správném místě.

Po příchodu do areálu jsem si chvilku připadala jako ve scéně z Perníkového táty. Prašná zemina všude kolem, karavany, bar se střechou z roztržené celty, ovce, uprostřed velké ohniště a dokonce i sluníčko se na nás usmívalo a tak tomuto dojmu dalo ještě větší důraz. Kolem plotu už stálo pár skupinek lidí a všichni popíjeli zrzavý mok z místního baru.

Nejvíc mě ale zaujal trolejbus, ve kterém se natáčelo.
„TROLEJBUSEM KOLEM SVĚTA“ stálo na jeho boku. Tímto trolejbusem se totiž dostanete třeba do Vladivostoku v Rusku a dalších míst různě po světě. 

Před i v trolejbusu už bylo i osvětlení a zvuk se linul ven přímo z pod rukou DJe Dominika Weisse. Nebylo ještě ani pět hodin a tak jsem byla celkem udivená, jak je možné, že nehraje Orbith, který měl hrát od 4 hodin. Dominik mi vysvětlil, že už odjel, protože mu nešlo dobře hrát na konzoli Numark, která zde byla zapojená. V tu chvíli jsem byla trošku zklamaná, ale naprosto jsem to chápala, protože hrát na profi technice je hodně velký rozdíl. O něco později ale dorazily playery od Pioneer CDJ 850, které byly hned vedle připravené na zapojení a další zúčastněné DJs. 

Když jsem opustila trolejbus, koukala jsem přímo na ovocný bar plný melounů, jahod, malin a dalších druhů ovoce. Nedalo mi to a musela jsem ochutnat jahodu. Byla sladká, šťavnatá a krásně voněla. Tolik ovoce pohromadě jsem už dlouho neviděla.

Kousek opodál stála slečna v černém a fotila. Myslela jsem si, že je to fotografka. Když jsme se ale daly do řeči, zjistila jsem, že je to Kouzelná. Parádně jsme pokecaly, slovo dalo slovo a vznikl nápad napsat svou první reportáž.

Nastalo ticho, žádná hudba nehrála. Když jsem se podívala do trolejbusu, kluci zrovna přepojovali techniku. A bylo mi jasné, že teď to začne. Netrvalo to dlouho a za pult si stoupl skvělý DJ Samples, který nám k zapadajícímu slunci hrál pohodové beaty house music. Lidi však stále posedávali, popíjeli a sledovali, co se děje kolem. 

Seděli jsme s Kouzelnou a Pavlem, kamarádem Kouzelné, na lavičce, popíjeli jsme. Poprosila mě, ať jí pohlídám věci, že si skočí na toaletu. Když se vrátila, byla v úžasu. „Musíš jít tady na záchod. Mají je fakt luxusní. Dokonce tam mají i světlo.“ říkala. To mě přesvědčilo dostatečně k tomu, abych je navštívila a tento luxus si vyzkoušela na vlastní kůži. A byla to pravda! Světla svítila, byl zde toaletní papír a zrcadlo bylo dostatečně velké k tomu, aby se s jeho pomocí dalo vyfotit i pořádné záchodové selfie.

S přibývajícími hodinami a západem slunce se začalo objevovat i více lidí. Bylo to strašně zvláštní vidět tolik lidí pohromadě. Na chvíli jsem i zapomněla, že takové akce se dříve konaly zcela běžně a že je to vlastně dnes rarita. Byl to neuvěřitelně krásný pocit být někde venku se spoustou dalšími lidmi. 

S větším množství alkoholu v krvi a tvrdšími beaty v podání Dominika Weisse se lidi začali zvedat a pomalu a nesměle si podupávali na místě. Párty se začala konečně rozjíždět…

Libové zvuky hladily moje uši, víno hladilo moji duši a konverzace se spousty zajímavými lidmi mi zvedlo náladu tak, jak už dlouho nic. 

Netrvalo to dlouho a v trolejbuse už byla pěkně rozjetá párty. Není se čemu divit, všichni jsme byli jak utržení z řetězů z roční pauzy, která zde nedobrovolně nastala. 

Slunce už téměř zapadlo a za mixák si stoupl Filip Gehringer a tady teprve začal pořádný diktát! Už i moje nohy si chtěly zadupat a tak jsem se vydala do trolejbusu. Najít místo k tanci nebylo až tak těžké, jak jsem si myslela. Bylo tu dost místa pro všechny a hudba byla slyšet prostě všude kolem. Najednou mě rytmy techna naprosto ovládly a už jsem si vydupávala na svém místě v prostoru, ve kterém jsou běžně 4 sedadla k sezení. Rozhodně můžu říct, že to bylo poprvé, co jsem tančila v trolejbusu.

Po nějaké době jsem už musela na čerstvý vzduch a cítila jsem, jak se ochladilo. Byla už téměř tma, když jeden odvážný účastník vzal plamenomet do ruky a rozdělal nám oheň. Vítězoslavně kroužil kolem ohniště a na různých místech zapaloval dříví. Byl to opravdu velký oheň dosahující velikosti něco přes dva metry, který nás všechny zahřál.

Našly se zde i odvážné dámy, které si opatrně opékaly špekáčky, ale bylo vidět, že to asi není zrovna komfortní, právě kvůli teplotě a velikosti plamenů ohně. 

V tuto dobu už byli všichni trošku přiopilý a kromě tance se tady našli i lidé, kteří na sebe rádi upoutávali pozornost. Mou pozornost si bohužel získal kluk, který už od pohledu vypadal jako pěkně nevychované dítě a potvrdilo se mi to, když z ničeho nic na mě začal křičet: „Hej kundo, miluju tě. Vykouříš mě dneska v noci?“ pravil tento gentleman. V tu chvíli jsem zrovna začala pít a díky těmto větám jsem se málem utopila (nebo pozvracela, to si nejsem jistá). Dělala jsem, že to neslyším a radši šla pryč, daleko od tohoto individua. Zajímalo by mě, jestli na tohle někdy nějakou holku sbalil.

Všichni jsme nedočkavě čekali na příchod Subgata a Luccy a taky jsme se jich konečně dočkali. Zahlédla jsem je ale jen z dálky, jak se fotí u ohně.

Večer najednou začal utíkat neuvěřitelným tempem a párty byla skvěle rozjetá. Všichni se neskutečně bavili, smáli a tancovali. Něco mezi 11-12 v noci najednou hudba utichla. V jednu chvíli jsme si myslela, že je konec, ale po pár desítkách minut začala hrát hudba znovu, tentokrát liquid drum and bass, v podání opět Dominika Weisse na konzoli Numark. 

Byla jsem dost zvědavá, proč ještě nehráli Subgate a Lucca, a tak jsem se šla zeptat přímo Dominika. 

Dominik mi řekl, že oba už odjeli. Proč ale nehráli si nejsem úplně jistá, protože mám dvě verze. Buď se jim nelíbila technika nebo jim nefungovali flashky v přehrávačích. Tato informace pro mě byla ale, tak či tak, velkým zklamáním, protože jsem se na jejich vystoupení velmi těšila.

S odbitím půlnoci už na mě začala přicházet i únava. Na velké ponocování nejsem teď už vůbec zvyklá a tak jsem si šla sednout trošku bokem, dopila jsem víno a zavolala si Uber. Byl čas vyrazit domů.

Rozloučila jsem se se všemi novými známými a vyrazila. Už jsem se těšila do postele. 

Na tuto akci budu ještě dlouho vzpomínat. I přes to, že zde nehráli lidé, kteří potvrdili svou účast; Filip, Dominik i Samples se o nás pěkně postarali, bavili nás a báječně nám zahráli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.