Inspirativní ženy techno scény: La Panda

Inspirují, hrají či skládají vlastní hudbu a jsou v tom úspěšné.  Povedlo se nám získat exkluzivní rozhovory se čtyřmi skvělými ženami, které na naší scéně působí.

Třetí vyzpovídanou ženou je La Panda, vlastním jménem Jana, house a techno DJka z Dačic z Jižních Čech. Svým přednesem si získává publikum a je to velmi skromná žena s velkým srdcem :). Od mala se věnovala hudbě, ať už hrou na hudební nástroje, či tancem. Spolu se svým přítelem, DJem Halim (ESSO sound system), tvoří duo BASS BEE, které si můžete poslechnout 24.7. na free party Unity Rage v Kralupech nad Vltavou. Pod křídla BASS BEE spadá i dačický Street Club. Mimo hudby se La Panda věnuje i fotografování pod pseudonymem J. Maryšková – fotografie.

Úžasná: Ahoj Jani, děkujeme za rozhovor. Prozraď nám, jak dlouho hraješ a jak ses k tomu dostala?

La Panda: Na podzim to budou čtyři roky co jsem si koupila konzoli od Pioneer a začala se po domácku učit. Hodně mi pomohla DJka Lintu z jihlavské Ultima Crew a taky DJka Szuggi z Lopsided crew. Všechno to začalo, když mi bylo čtrnáct let a byla jsem na své první tajné akci. Viděla jsem tam stát za gramofony právě již zmiňovanou DJku Lintu. Stála jsem jako opařená a říkala si: „Wow, musí to být skvělej pocit hrát pro lidi a vytvářet tu atmosféru“.

La Panda za pultem

Jako malé dítě jsem u babičky objevila kouzlo klavíru a podle sluchu uměla zahrát spoustu písní. Například Eiffel 65 – Blue, později soundtrack z mrtvé nevěsty (vše samozřejmě jen na jednu ruku) atp. Od druhé třídy základky jsem chodila, asi jako většina dětí, na flétnu a později i na kytaru, u které jsem bohužel neměla trpělivost. Ve dvanácti jsem začala chodit do tanečního klubu Street Busters v Jihlavě, kde jsem se naučila co je to rytmus, první doba, rozeznávat různé styly hudby a zde jsem právě našla lásku k house music. No a k DJingu jsem se dostala hlavně díky Lopsided crew. Necelé tři roky jsem s nimi jezdila a fotila pro ně fotoreporty. Měla jsem tu možnost nahlédnout do backstage a taky poznat druhou stranu mince. Ne jen přijet, dát si pár drinků, zatančit si a jet vyspávat kocovinu domů. A jak jsem tak na DJs pár měsíců koukala skrz hledáček, dostala jsem impuls a řekla si, že začnu taky. Ať už sama či s cizí pomocí. Objednala jsem si konzoli a věci se začali dávat do pohybu.

Na co jsi pyšná, co se ti povedlo?

Nechci úplně říkat, že jsem na sebe pyšná, protože si myslím, že jsem nedokázala něco extra, abych tohle o sobě mohla říct. Nicméně, určitě bych ráda zmínila pár akcí, na kterých jsem měla tu čest hrát . Třeba K.O.P.R., na který když jsem začínala jezdit, říkala jsem si, jak moc bych si jednou přála tam hrát a splnilo se. 🙂 Takže za tohle jsem opravdu vděčná. Navíc kluci, kteří tuto akci organizují jsou jihlavští matadoři a o to větší čest pro mně bylo jejich pozvání. Stejně jako první akce, na kterou mně pozval konkrétně DJ Dekades. Dále je to Unity Rage – pořádají kluci z Homicidal Rage – 3 stage, skvělej vibe, spoustu aktivit během dne a taky můj první festival, takže taky jedna obrovská vděčnost.

No a v neposlední řadě bych ráda zmínila benefiční akci, kterou jsme dělali s přítelem loni v létě pro vážně nemocnou holčičku z Jihlavy, která si přála vozíček. Vybrali jsme pro ní 18,5tis Kč, což mi přijde fakt skvělý! Odehrávalo se to u nás ve Street Clubu v Dačicích od odpoledne, přijelo pár umělců z okolí. Měli k dispozici dvě zdi, které mohli posprejovat. Děti tam měli taky k dispozici prostor na malování/sprejování a to v podobě starého vraku. Od odpoledne hrála kapela Summer in Head, po nich začali DJs od hip-hopu, reggae, house, tech house, techno. Večer pak už drum and bass a k ránu jsme to zakončili teknem. Bavilo mě na tom to spojení hudby, umění, dětí, různorodé muziky, kde si každý přišel na to své a ještě jsme tím podpořili dobrou věc. Fotoreport nám dělal skvělý Tom Dworek a určitě pokud Vás to bude zajímat, mrkněte zde.♥

BASS BEE

Co se ti naopak nepovedlo?

Určitě spousta live streamů na který pyšná opravdu nejsem, ale zase se to snažím brát trochu pozitivně. Když už bramboračka, tak aspoň ty lidi slyší, že hraju opravdu já. 🙂 Vlastně mi teď naskočila vzpomínka, když jsem měla první hraní v Praze v Centrále akce Art Mirror, na kterou mně pozvala C’moi, tak jsme se špatně informovaly a já si dovezla jen jednu flashku a na místě jsem zjistila, že potřebuju dvě. Nicméně C’moi mě podržela a půjčila mi její CDs tak jsem hrála alespoň tak.

Máš nějakou vtipnou historku z hraní?

Vtipnou vyloženě asi nemám, určitě ne z mýho hraní. Zatím jen pár úsměvných. Když za mnou třeba přiběhly tak 15 leté holky, jestli se se mnou můžou vyfotit. To mi přišlo hrozně hezký a roztomilý. Vtipný asi jen to, když si omylem vypneš track a nastane to hrobový ticho – což se mi naštěstí stalo jen na soukromé akci, která byla pro pár kámošů, takže to bylo bez rajčat a vajíček. (smích)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.