Někteří je nazývají techno kouzelníky. Já jim říkám mistři zvuku. Jejich hudba je krásná, hluboká a plná emocí – propracovaná zvuková krajina vytvořená s mistrovstvím. Jsou skutečnými průkopníky ve vytváření elektronických atmosfér, které rezonují na hluboké úrovni.
28. února vystoupí Kiasmos v pražském klubu SaSaZu. Toto duo zachycuje jak křehkou krásu, tak syrovou sílu islandské krajiny, propojuje jemnost klasické hudby s nadčasovými tanečními rytmy. Ólafur Arnalds a Janus Rasmussen vytvořili hudební svět, kde minimalistická elektronika čerpá svou esenci z přírody a přináší hluboce emotivní zážitky. Se svým novým albem II přivezou Kiasmos do Prahy živou show plnou severských nálad a hypnotických rytmů jako zahajovací koncert dvanáctého ročníku festivalu Spectaculare.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem je chtěla poprvé slyšet naživo. Bylo to po vydání jejich debutového alba Kiasmos. Tehdy jsem žila v Torontu a s kamarádem Tomášem „Fly“ Ondráčkem, který mě tam přijel navštívit, jsme se rozhodli, že na jejich koncert prostě musíme jít. Sehnali jsme lístky – obrovská klika, protože bylo okamžitě vyprodáno. Ale .. dorazili jsme pozdě. Koncert už skončil. Totálně jsme ho prošvihli. Takže když se mi teď Dan z festivalu Spectaculare ozval, jestli bych chtěla Kiasmos vyzpovídat pro rave.cz, bylo mi jasné, že tuhle šanci už si ujít nenechám.
Pojďme na to!
Kouzelná: Začněme otázkou, kterou nejspíš dostáváte v každém rozhovoru. Kolikrát si myslíte, že se vás už někdo zeptal na krásu islandské přírody a její vliv na vaši hudbu? A pořád vás baví na to odpovídat?
ÓA: Divoký odhad .. 500 rozhovorů? V jednu chvíli jsem začal lidem vyprávět nesmysly o skřítcích, ale teď mě spíš baví hledat způsob, jak na to odpovědět zajímavě.
Vaše nové album Kiasmos II bylo popsáno jako kinematografické a zároveň hluboce emocionální. Jak ho vnímáte ve srovnání s vaším debutem? Přineslo jeho vytváření nějaké nečekané výzvy nebo překvapení?
JR: Ve srovnání s debutem to byla mnohem rozsáhlejší a časově náročnější produkce. Překvapilo nás, jak těžké může být vytvořit druhé album. U debutu jsme neměli žádná očekávání, takže to šlo celkem snadno. Ale nakonec jsme rádi, že jsme si na tohle album dali čas.
Recenze na Silent Radio zdůrazňuje, že album je „jak známé, tak vyvinuté“. Byla to vědomá snaha posunout váš zvuk novým směrem, nebo k tomu došlo přirozeně?
ÓA: Pro mě je opakování pravým opakem kreativity – musíme se vyvíjet, aby to dávalo smysl. Nejzajímavější je najít způsob, jak se posunout dál a přitom zůstat věrní tomu, kým jako duo jsme.
V minulých rozhovorech jste zmínili, že ve vašem tvůrčím procesu není místo pro ego. Jak zvládáte neshody ve studiu a změnila se vaše spolupráce v průběhu let?
JR: Oba máme už hodně zkušeností jako producenti, takže jsme celkem dobří v řešení problémů a vyhýbání se konfliktům. Myslím, že nám oběma záleží hlavně na jedné věci: zajistit, aby hudba byla co nejlepší.
Janusi, pocházíš z metalového prostředí a teď vytváříš tuto hypnotickou, atmosférickou elektronickou hudbu. Chybí ti někdy ta energie, kterou jsi zažíval při hraní v kapele? A myslíš, že existují nějaké skryté souvislosti mezi metalem a hudbou Kiasmos?
JR: Věřím, že nám všem do určité míry chybí být součástí kapely. Dnes už jich není mnoho. Na druhou stranu řídit kapelu lidí může být složité, těžké a nákladné, takže tenhle aspekt mi nechybí. Ale je zajímavé, že mezi metalem a současnou elektronickou hudbou existuje skrytá souvislost. Oba žánry se dnes většinou tvoří na počítači. Většina metalových producentů pracuje z domova, programuje bicí a vytváří riffy, které pak posílají svým kapelám, každý z nich pak zkouší jednotlivě.
Óláfure, tvoje práce často mísí klasické prvky s moderní produkcí. Jak ovlivňuje tvoje zkušenost s prací s orchestry tvůj přístup k Kiasmos? Vidíš podobnosti mezi tím, jak komponuješ pro klasické projekty a elektronické?
ÓA: V podstatě je to všechno to samé jen s různými timbry a emocemi. Ale přístup je velmi podobný. Samozřejmě existují určitá pravidla, která musíš dodržet pro určité nástroje, aby zněly dobře, a ta neplatí pro elektronické nástroje, ale ta pravidla mám stále nějak v pozadí mysli.
Vaše hudební cesty jsou tak rozdílné – jedna z metalového světa, druhá z orchestralní kompozice. Myslíte si, že tyto kontrastní backgroundy dávají Kiasmos unikátní kreativní napětí? Jsou chvíle, kdy se vaše vlivy ve studiu střetávají?
JR: No, Ólafur vlastně pochází i z hardcore punk scény. Takže v mnoha ohledech naše hudební backgroundy nejsou až tak rozdílné. Prostě jsme se později ve své kariéře vydali různými směry. Já jsem šel do elektroniky a popu, zatímco Óli zkoumal víc klasiku. Takže v mnoha ohledech máme při psaní hudby podobný pohled. Ale samozřejmě budou chvíle, kdy se naše hudební chutě trochu rozdělí. Ale to je vlastně skvělá věc. Tam se děje ta magie, jak se říká.
Protože tento rozhovor je pro rave.cz, musím se zeptat – co pro vás znamená slovo „rave“? Vidíte se jako součást rave kultury, nebo cítíte, že vaše hudba patří někde jinde?
ÓA: Pro mě slovo rave odkazuje na něco velmi neomezeného, čistou svobodu vyjádření. Zajímalo by mě, jestli náš způsob vyjádření je příliš mírný na to, aby se plně hodil k tomuto termínu.
Vaše studiová práce je jemná a texturovaná, zatímco vaše živé vystoupení mají více klubovou energii. Jak přistupujete k přenášení vašeho zvuku na živé publikum?
JR: Po tolika hodinách strávených ve studiu při psaní hudby jí chceme dát nový život na našich live shows. Myslím, že tady se ukazuje náš background v metalových a hardcore kapelách. Líbí se nám napětí a emoce, které živé vystoupení může vyvolat, což jsme vždy na našich koncertech chtěli. Chceme ukázat druhou stránku hudby, která je o něco těžší a tanečnější. K tomu připočtěte světla a obrovský zvukový systém, abyste lidem ukázali jiný příběh hudby. Pozvete je na malou horskou dráhu.
Přijedete do Prahy na festival Spectaculare. Přizpůsobujete své sety podle místa nebo festivalu, nebo se držíte svého základního zvuku bez ohledu na to, kde hrajete?
ÓA: Snažíme se vzít lidi na cestu a musíme k tomu přistupovat podle toho, jestli ti návštěvníci před naším vystoupením slyšeli už deset jiných umělců, nebo jestli teprve dorazili.
Před sedmi měsíci jste udělali Reddit AMA se svými fanoušky. Kdo přišel s tímto nápadem a jaká to byla zkušenost? Byly nějaké fanouškovské otázky, které vás opravdu překvapily nebo které vám uvízly v hlavě?
JR: Už jsme to dělali i u našich vlastních projektů, takže máme celkem představu, co očekávat. Ale co lidi zajímá, je vždy překvapující. Velmi nás těší odpovídat na technické otázky týkající se hardwaru nebo produkce, protože to není téma, o kterém bychom často diskutovali. Překvapivé otázky bývají často o tom, jaké oblečení máme na sobě.
Jelikož žiji v Sydney, nemohu se nezeptat na to, co jste o Melbourne prohlásili. Prý je to jedno z vašich nejoblíbenějších míst. Kdy nás tedy můžeme očekávat v Austrálii? A co na Melbourne milujete?
ÓA: Slyšel jsem někoho říct, že kdyby Melbourne mělo Sydney Harbour, bylo by to dokonalé město. Má to živost, skvělé muzeum, výborné jídlo a přátelské lidi. Je to opravdové. Doufáme, že se letos vrátíme!
Co bude dál pro Kiasmos? Můžeme se těšit na nové vydání, spolupráce nebo nějaká překvapení v roce 2025?
JR: Máme několik plánů na tento rok, ale nechceme ještě žádná překvapení prozradit. Ale opravdu se těšíme na to, co přijde.
Pokud se chystáte vidět Kiasmos, pár posledních vstupenek je ještě k dispozici – ale dlouho neváhejte! Čeká nás jejich dosud největší klubové vystoupení v Česku, které si rozhodně nechcete nechat ujít.