26. března to bude rok, co jsem dělala první rozhovor na téma Jak zasáhla pandemie COVID-19 českou taneční scénu?
Co se za ten rok změnilo a jak se situace nadále pro kluby vyvíjí, na to jsem se znovu zeptala v mém mini rozhovoru.
Roxy, Praha
Taneční scéna momentálně existuje pouze skrze displeje a reproduktory. Otázkou je, jak dlouho to bude fanoušky ještě bavit. Pojďme si přiznat, že už jsme všichni tak trochu unaveni neustálými streamy. To, co chybí, je lidský kontakt, fyzický tanec. To žádná virtuální realita nenahradí.
Nějaká pozitiva by se ale najít dala. Hudebníci jsou zavření ve studiích, netrpí spánkovým deficitem z víkendových hraní, tudíž je čas na více kreativity. Proto se teď alespoň můžeme těšit z mnoha nových singlů i celých alb. Hlad slyšet tuto hudbu naživo tu ale stále je.
Situaci zvládáme vyčkáváním, odkládáním, rušením a doufáním. Za poslední rok se toho moc nezměnilo. Pandemie je tu stále a s ní i nejistota, díky které se bohužel stále nedá dobře plánovat. Pro všechny odložené party máme provizorní data, se kterými hýbeme čím dál tím víc blíže roku 2022. Díky nejistotě i tápání vlády proto nejsme zatím schopni ani zhruba nastínit, kdy bychom mohli otevřít. Zajímavý by pro nás mohl být limit na akce pro 500 osob, což je polovina naší kapacity. Lidé by se ovšem nesměli bát přijít, což se u nás bohužel již projevilo na konci uplynulého září.
Proto v tuto chvíli hlavně věříme, že vzájemná ohleduplnost občanů a následná proočkovanost populace jsou tou správnou cestou, která nám může vrátit tolik postrádaný normální život. Držme si palce a buďme k sobě laskaví.
Fléda, Brno
Pomoc od státu vázne, ale zatím se nám daří přežívat a snažíme se být optimističtí. Nedávno jsme přišli s mediální kampaní Nehrajeme, vyhrajeme!, kterou jsme chtěli ten optimismus vyjádřit a předat ho i ostatním, navíc se nyní snažíme pracovat na projektech, na které předtím nezbyl čas.
Vyjma dvou týdnů v září a několika letních koncertů už rok nemůžeme pořádat akce, takže na tom nejdůležitějším se nezměnilo nic. Jsme moc vděční našim fanouškům a partnerům, že stojí při nás, a podporují nás. Co se ale mění dost je podoba našeho klubu, který postupně prochází rekonstrukcí.
Stěžejním momentem budou naše dvacáté narozeniny, které protnou v podstatě celý další rok, už teď se na ně moc těšíme. Navíc máme rozpracovaných několik dalších projektů, detaily si ale zatím necháme pro sebe, nechceme toho odtajnit příliš 🙂
Všichni věříme, že jakmile otevřeme, bude nás čekat nejlepší sezóna v historii klubu.
Fabric, Ostrava
Pandemie zasáhla hudební scénu hodně brutálně. Kulturní sektor obecně je asi nejvíce postižený ze všech odvětví. Věříme ale, že se to podaří ustát většině těch, co v něm pracují nebo jsou na něj navázáni.
Zvládáme ji hodně těžce, ale zatím zvládáme! Ztráty jsou obrovské, ale to je asi každému jasné. Bohužel kompenzace jsou žalostné a to už široké veřejnosti tak jasné být nemusí. Za ten rok se toho moc nezměnilo, každopádně po ukončení restrikcí na kulturní sektor plánujeme rozjet akce tak, jak jsme na ně všichni byli zvyklí. Doufáme a věříme v to, že to bude co nejdříve!
U bukanýra, Praha
Bukanýr se uložil ke spánku a vyčkáváme, až budeme moct opět čeřit hladinu Vltavy. A aby na nás lidi nezapomněli, tak děláme každý týden na našem FB rozhovor s našimi rezidenty a spřátelenými DJs. Také jednou za čas i nějaký ten stream.
Za ten rok se toho moc nezměnilo, když se podíváme na progres, tak nic moc. Začalo to lockdownem a teď jsme v něm znovu. Doufejme, že na to lidi u voleb v říjnu nezapomenou.
Po skončení nouzového stavu se chceme vrátit co nejdřív do normálního provozu. Ale těžko říct, jaká bude situace a za jakých podmínek budou kluby a bary moct opět otevřít. Náš skromný odhad je, že letos klubová sezóna nebude.
Exit club, Brno
Stále se držíme a doufáme v lepší zítřky. Situace aktuálně vypadá dosti obdobně jako před rokem, jen s tím rozdílem, že už nějak tušíme, co můžeme očekávat. Dle toho střádáme i plány na nadcházející měsíce, a to hlavně v rámci venkovních akcí, až se restrikce začnou rozvolňovat.
Víc zatím prozradit nemůžeme…
KLBCK, Prostějov
Situace, v jaké jsme už skoro rok, je pro nás všechny složitá. Naštěstí se vesměs živíme prací, kterou covid zásadně neovlivnil. Od března minulého roku se snažíme naše příznivce zásobovat video streamy, abychom jim alespoň trochu zpříjemnili čekání na to, až se zase vše vrátí do normálu. Musíme říct, že za ten uplynulý rok jsme vizuální kvalitu našich přenosů posunuli na hodně vysokou úroveň. Ostatně sami to můžete posoudit na našem FB KLBCK.
Díky letnímu rozvolnění jsme stihli uspořádat řadu open airů, ať už přímo v Prostějově nebo v blízkém okolí. Lidé byli opravdu hladoví po mejdanech, a přestože jsme zpravidla museli akce ukončit okolo půlnoci, návštěvnost i atmosféra byla parádní. Na podzim jsme už měli naplánované parties v našem téměř domovském prostějovském klubu v bývalém protiatomovém krytu, ale bohužel jsme se museli místo hraní před lidmi znovu uchýlit k hraní před kamerami ve vlastnoručně vypiplané zkušebně.
Dá se říct, že díky streamům si část našich DJs mohla zahrát i styly, které třeba nejsou tak taneční, nebo zajímají jen menší část publika. To je výhoda virtuálního hraní na rozdíl od klubu, kde to musí minimálně v hlavní čas „šlapat“, aby byli návštěvníci spokojení a přišli zase. Někdo se teď víc věnuje třeba rodině, práci, někdo třeba oprášil scratching takovým způsobem, že se chce do budoucna zkusit věnovat i hip hopu. Nikdo z nás ale na hudbu a hraní nezanevřel, a to je nejdůležitější.
A co máme v plánu? Věříme, že v létě se vše vrátí do normálu a snad zase budeme moct rozjet naplno open airy, bavit sebe a lidi, co nás podporují. Už to trvá příliš dlouho a vztahy mezi lidmi napříč společností jsou dost toxické. Peace, love & unity!
Fuchs2, Praha
Situace je hodně nejistá a samozřejmě ji sledujeme pečlivě, ale současný vývoj nás, respektive teda mě, nenaplňuje přílišným optimismem. Nedávno jsme besedovali se Sanjinem z Ankali a Martinem Kontrou a já jsem z nich byl rozhodně nejvíce negativní a nemyslím si, že bychom se v letošním roce do klubů podívali, ale budu jedině rád, pokud se budu mýlit.
Co se týče zvládání situace, tak jsme museli ořezat skoro skoro vše až na dřeň. Měli jsme v plánu najmou ředitele jako takového styčného důstojníka pro všechno, co se u nás šustne, ale i to jsme nakonec odložili, protože to jsou výdaje, na které vlastně teď nemáme, i když by to pro klub a jeho rozvoj bylo zcela zásadní.
Snažíme se s tím málem peněz, co máme, udělat hodně muziky, jak zlepšit klub. Dokončili jsme akustický řešení hlavního sálu a ve spolupráci se spřátelenými architekty se pustíme do čištění prostoru. Za ty roky se prostory klubu zanášely hroznou spoustou balastu a my jsme si řekli, že ta správná cesta je tohle zastavit a naopak to zjednodušit a nezanášet dalšími nesmysly.
Zároveň jsme nedávno zjistili, že jsme získali evropské peníze na komunitní projekt, který chceme vytvořit ve spodní části F2 vedle Bike Jesus. Má jít o nízkoprahový klub pro mládež, kde bychom pro ně rádi vytvořili zázemí, které souzní s naší myšlenkou F2 jako multikulturního prostoru, který dýchá hudbou a pro hudbu ve všech jejich formách. V současnosti řešíme, jestli jsme schopni projekt realizovat, případně zdali ho odložit. Tím jsem tak trochu odpověděl i na tu otázku, co s námi bude po nouzovém stavu 🙂
