Když mi Martin z Flédy poslal e-mail, že management Maxe Coopera má zájem o rozhovor a jestli bych se toho nechtěla ujmout, moje okamžitá reakce byla – ANO! Pak ale přišlo uvědomění, s kým vlastně budu dělat rozhovor 🙂
Maxe Coopera mi představily naše brněnské ikony Fly a Robo jako pana nadpozemského a od té doby, co sleduji jeho tvorbu, se pro mě také takovým stal. Poprvé jsem ho viděla v jeho DJ setu v Sydney a poté jsem měla to štěstí ho vidět v Praze v Paláci Akropolis, kde hrál při doprovodu spolu s klavíristou Brucem Brubakerem. Bylo to v rámci představení projektu Glassforms. Tam jsem s ním i krátce mluvila a je úžasné, jak takový velikán stojí nohama při zemi.
Minulý rok se mi ho podařilo znovu zastihnout v jeho DJ setu v rámci akce Sounds v Meet Factory. Jeho DJské sety mě neuvěřitelně baví, protože nikdy nevíte, co bude následovat. Od pomalých tónů dokáže zahrát rychlý dnb.
Když Bůh rozdával kreativitu, stál Max určitě v první řadě. Vydává elektronickou hudbu od roku 2007, má za sebou více než sedmdesát originálních skladeb a remixů a více než dvacet doprovodných videí, především na londýnském labelu Fields a německém labelu Traum Schallplatten.
Je tvůrcem tzv. inteligentní taneční hudby, kde využívá také své akademické vzdělání v oboru biologie.
Kdyby existovalo audiovizuální muzeum, věřím, že by tam byla celá jeho tvorba vystavena. Je velmi těžké vybrat z jeho repertoáru tu nejlepší skladbu.
V roce 2012 ho Resident Advisor zařadil mezi 20 nejlepších elektronických vystoupení roku a Beatport mu přidělil páté místo v žebříčku Nejlepší umělec roku 2012.
Kouzelná: Ahoj Maxi, moc Ti děkuji, že sis ve svém nabitém programu udělal čas na rozhovor. My se popravdě řečeno nemůžeme dočkat, až Tě ve čtvrtek uvidíme na Flédě v našem rodném Brně. 28. března jsi v Salzburku představil svou novou show, která má název Seme (neboli Seed). Bylo to v rámci velikonočního festivalu v místní koncertní síni Felsenreitschule. Show zachycuje esenci italské historie, hudby, umění, vědy a filozofie a celé to režíroval Sir Antonio Pappano. Na show jsi také spolupracoval s francouzskou sopranistkou Sarah Aristidou a s belgickým cellistou a skladatelem Nielsem Orensenem. Jak to celé probíhalo?
Max Cooper: Musím říci, že tohle pro mě bylo něco nového. Rozhodně zajímavá zkušenost pracovat po boku s několika umělci, co hrají na hudební nástroje. A nejen to. Tahle show je ojedinělá, protože zároveň pracuji i s historickou hudbou, za normálních okolnostích bych tohle nikdy nedělal, naučilo mě to spoustu nových věcích. Dostal jsem díky tomu několik nových nápadů na tvorbu. Obvykle na svých projektech pracuji sám, ale tady u tohoto projektu jsem musel spolupracovat, a to je pro mě nové. Poslouchat něčí pokyny a vytvářet koncept, který bych si sám nezvolil, díky tomu jsem se naučil spoustu věcí. A také musím říci, že místo, kde jsem hrál, je naprosto unikátní.
Když mě Martin z Flédy oslovil s tím, jestli bych s Tebou udělala rozhovor, byla jsem z toho docela překvapená. A i když jsi jeden z mých nejoblíbenějších umělců, musela jsem si udělat menší průzkum, odkud vlastně pocházíš. Na wikipedii jsem našla, že jsi původem z Belfastu, ale že jsi se narodil rodičům australského původu (jaká to náhoda, já sama žiji v Sydney a poprvé jsem Tě viděla hrát právě tady). No, ale proč se na to ptám. Dělal jsi si někdy DNA test, takový ten, co Ti řekne Tvůj původ?
Já osobně ne. Ale moje sestra ano. Díky tomu zjistila, že máme předky převážně ze severoevropských a jihoevropských států. A pak také několik severoafrických států. Asi je těžké říci, odkud přesně pocházím. Nicméně, jelikož jsem se narodil v Irsku, kde jsem vyrůstal a nějakou dobu žil, tak se cítím jako Ir ze Severního Irska.
Mluvíme-li nyní o Tvém původu a rodičích, jakou hudbou jsi byl jako malý odkojený? Co jste třeba poslouchali v autě, když jste jeli na výlet nebo co vám hrálo doma, když jsi byl malý?
Doma to byl neustálý zvuk klavírních lekcí. V polovině 90. let mi pak moje sestra představila elektronickou hudbu. V té době poslouchala Erasure, Prodigy, New Order, takové ty devadesátkové klasiky. To bylo něco pro mě. No a co se týče té klasické hudby, ta u mě zanechala stopy dodnes.
Vím, že jsi získal doktorát z oboru výpočetní (nebo lépe řečeno počítačové) biologie. A že jsi nějakou dobu pracoval jako genetik na University College v Londýně. Někdo mi dokonce tvrdil, že jsi krátce pracoval jako učitel. Jak na toto období vzpomínáš?
Ne, s tím učitelem to není pravda. Nikdy jsem neučil. Jen jsem pracoval ve výzkumu, který jsem miloval. Jenže pak přišla realita v podobě udílení akademických grantů a dotací. Akademický život je jedna velká výzva, hlavně po finanční stánce. V té době jsem jsem si řekl, že se zkusím živit mým koníčkem, hudbou. Takže jsem to zkusil na plný úvazek, no a teď jsem tady. Byla to víceméně náhoda.
Během Tvé kariéry jsi spolupracoval s několika umělci a máš za sebou mnoho různých projektů, show a vystoupení, včetně Tvého aktuálního projektu ‚Seme‘ pod vedením sira Antonia Pappana. Jak vlastně taková spolupráce vzniká? Jak si umělce pro spolupráci vybíráš? A je tu někdo, s kým bys rád spolupracoval v budoucnosti?
Ano, těch spoluprací byla spousta. Hlavně co se týká vizualizací pro mé live show. S každým se snažím pracovat individuálně v závislosti na jeho osobnosti a tvůrčím stylu. Je pro mě důležité, aby mě projekt bavil. Vlastně aby nás to všechny bavilo, bez toho se to dělat nedá. Baví mě experimentovat a nerad se omezuji, jak to bývá u komerčních projektů. Tohle je důležité pro mě i pro mé sólo projekty. Výzva je pro mě si ten proces tvoření užít na maximum.
Na druhou stranu, ten tlak ze strany hudebního průmyslu je obrovský. V hudebním průmyslu všichni musíme tvrdě pracovat. Živíme se tím. A tím, že nás to živí, ztrácíme z práce nadšení, nebo lépe řečeno vzrušení z toho, co nás k tomuto přivedlo. Stává se z toho prostě jen práce. Tohle je takový začarovaný kruh, ze kterého je těžké se dostat pryč. Chci prostě jen tvořit bez toho, aniž by to bylo moje povolání. Každé mé album zachycuje jiný příběh, koncept. Rád se tak učím novým věcem. Ostatně sami se můžete přesvědčit na stránkách www.unspokenwords.net / www.yearningfortheinfinite.net / www.emergence.maxcooper.net).
V jednom z rozhovorů jsi zmínil, že je pro Tebe naprosté soustředění klíčové a preferuješ pracovat v noci, kdy je všude klid a nikdo Tě neruší. Hodně ale cestuješ, což musí být velmi fyzicky náročné. Jak si doplňuješ energii?
Ano, občas jsem z toho všeho unavený. A když se to stane, tak si musím naordinovat pauzu. Vzít si prostě volno od tvoření a hudby. Ale velmi nerad to dělám, protože tvorba hudby je mým hlavním zdrojem sebevyjádření a stresuje mě, když se tomu nemůžu naplno věnovat.
Maxi, co je pro Tebe guilty pleasure? Existuje něco, čím se občas necháváš unést a co by mohlo překvapit Tvé fanoušky?
Magic mountaineering. (Horolezectví ve zvláštních či tajemných lokalitách – pozn. redakce)
Tvoje cesta od studia biologie k uznávanému umělci elektronické hudby je fascinující. Co bys poradil začínajícím hudebníkům, kteří by chtěli propojit vědu a umění ve své tvorbě, podobně jako jsi to udělal Ty?
Nejtěžší je asi svoji hudbu vůbec představit mezi tím vším objemem nové hudby, co je k mání každý týden. S příchodem umělé inteligence se situace ještě zhorší, možná se dostaneme až k milionu hudebních vydání denně. Takže pokud jste kreativní, nebojte se to ukázat, projevit. Ať už to souvisí s vědou nebo hudbou. Každý z nás je jedinečný, každý máme svoji životní zkušenost a umění slouží jako médium právě pro sdílení těchto životních zkušeností. Takže cokoli vás zajímá a každodenně zapojuje vaši mysl, pravděpodobně zaujme i mysl ostatních lidí. Věřím, že sdílené, neobvyklé zájmy mohou vytvořit pocit spojení a radosti, když se o ně podělíte s ostatními.
O České republice je známo, že máme to nejlepší pivo na světě. A já vím, že jsi tu několikrát byl. A nedá mi to se nezeptat – vyzkoušel jsi u nás naše pivo? A co na něj říkáš?
Jo, měl jsem svůj pivní život, ale nějak mi to nikdy nesedělo, byl jsem typ pivaře, který usíná, takže dnes už jen whisky a víno.